Roubenka vyrostla na mokřadní louce

Helena Petáková | Středa, 02. červen 2021 |

Tváře Jany a Jirky nám připadaly známé, jen jsme nevěděli odkud. Až když v polovině návštěvy přišla řeč na kachlová kamna s troubou, ve které se výborně upeče husa i sekaná, a rozhovor se začal stáčet víc na vaření, vyšla pravda najevo. Manželé účinkovali v jednom z televizních pořadů Ano, šéfe! A přestože kuchaři z něj většinou nevycházejí se ctí, my jsme poznali milé, pracovité a šikovné majitele krásné roubenky, kde se její stavitelé museli mít dobře.

Od počátku devadesátých let jsme podnikali a naše vinárna s penzionem nám vlastně na roubenku vydělala. Po sedmnácti letech provozu potřeboval podnik novou rekonstrukci a tím i úvěr a do toho už jsme znovu jít nechtěli.

Mezitím jsme projížděli jednou vesničkou, kde jsme uviděli reklamní poutač firmy Haniš srubové domy, a protože se nám stavby ze dřeva vždycky líbily a leccos jsme si přečetli o jejich zdravém prostředí k bydlení, firmě jsme se ozvali.

To bylo ještě v počátcích návratu dřevostaveb do Čech, pan Haniš tehdy stavěl jen sruby z kulatiny, které podle nás do naší krajiny moc nepatří, ale už jsme o sobě věděli a každý rok jsme se jezdili na jeho stavby dívat, jak je postupně vylepšuje. A když se pustil i do roubenek, nasadili jsme na náš podnik určitou cenu a přes realitní kancelář jsme čekali na kupce.

Májka za pár měsíců

Po čase nabídka přišla a pak nastal fofr. Neměli jsme pozemek. Zcela náhodou se nám podařilo narychlo sehnat dvě sousedící parcely, protože roubenka potřebuje prostor, v krásné turistické oblasti podhůří Orlických hor.

V jednom zdejším hotelu jsem se kdysi vyučil, mám tedy ke zdejšímu kraji i osobní vztah. Pan Haniš neměl zrovna nabitý program, museli jsme hned začít se základovou deskou, což zase nebylo tak jednoduché, protože koupená louka je na mokřadech se spodní vodou. Základy jsme proto zapustili až do hloubky 1,80 metru, abychom se dostali na pevné, kamenné dno.

Na podzim 2008 jsme měli základovou desku hotovou a v dubnu následujícího roku už přivezla firma první kamion odkorněného a na katru jen nahrubo opracovaného dřeva. Po celé období stavby nám skoro každý den sprchlo. V holínkách a blátě tady velkými hoblíky tvarovali tesaři trámy a skládali z nich naši budoucí roubenku.

Právě kvůli všudypřítomné vodě jsme za stavební materiál zvolili oproti smrku nebo borovici odolnější smolnatý modřín. Přízemí máme tedy z modřínového dřeva, které je však zároveň i křehké a ve vazbách by mohlo praskat, dlouhé vazební trámy jsou proto ze smrku.

Stavbu jsme denně chodili kontrolovat, protože nový majitel naší vinárny nás v podniku nechal bydlet i pracovat do doby, než dostavíme. Otevírali jsme až v pět odpoledne a to víte, že jsme klukům i vyvařovali. Takové bramboráčky na ohni…

Pracovala tady úžasná parta, při stavbě nevznikl žádný problém, s firmou jsme byli spokojeni. Hrubá stavba trvala do poloviny července, ale když už byla hotová vazba střechy, to bylo na Pavla (tak se jmenuje náš tesařský mistr i pan Haniš), zatloukl jsem májku a oslavovali jsme. Břízku jsem uřízl na zahradě našeho bývalého podniku, kde jsem si ji pro tento účel pěstoval.

obr.: Velká terasa nabízí příjemné posezení s výhledem na vybudované přírodní jezírko, které mezi manžely vyvolalo menší dilema - paní by se raději koupala ve vodě bez ryb, žab a čolků. Nakonec ale uznala, že bazén před roubenku opravdu nepatří... Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Zbytek stavby svépomocí

Dál jsme pokračovali sami podle návodu, který nám firma zanechala. Jsem kluk z vesnice, stačilo mi ukázat, jak dřevo řezat, s jakými sklony, na tom není nic složitého. Manželka prkna měřila a já řezal a stavěl. Nátěry nám také doporučil pan Haniš, takové, aby se mohly použít hned na mokré dřevo.

Interiér jsme natřeli lněným olejem smíchaným s pomerančovým, zvenku je speciální ochranný olej, stačila jedna vrstva, jen namáhaná západní stěna je natřená třikrát. Roubenka má velké přesahy střechy, takže déšť se na ostatní stěny nedostane.

V prosinci 2009 jsme se už stěhovali. Za ty čtyři roky klesly stěny v přízemí minimálně o patnáct centimetrů. Aretační šrouby jsem nejdřív z opatrnosti povoloval po dvou týdnech, ale později až po měsíci – klíčem povolit a rukou lehce dotáhnout. Jak dřevo vysychalo, ozývaly se v roubence sice lupance, ale to ke dřevěnému domu patří.

obr.: Přízemí je až na vazné trámy celé z tmavšího modřínu, důvodem této volby je mokřadní louka v okolí a známá vyšší odolnost tohoto dřeva vůči vlhkosti. Foto: Martin Zeman

obr.: Nejen v ložnici je patrný rozdíl ve struktuře a barvě modřínového (stěna) a smrkového dřeva. Postel je domácí výroby ze zbylých modřínových trámů. Foto: Martin Zeman

obr.: Místností, s větším prostorem ve prospěch koupelny. Trvali však na svém a i v menší koupelně je vše potřebné zařízení, včetně jednoho překvapení, které jsme při prohlídce neobjevili ani my. Foto: Martin Zeman

obr.: Svůj dispoziční návrh si majitelé nechali překreslit od architekta, který je překvapil vlastní invencí – prohozením dvou. Foto: Martin Zeman

Foto: Martin Zeman

Život v dřevěném domě je jiný než ve zděném

S manželkou jsme vyzkoušeli během života prostředí zděného i panelového domu, ale s bydlením v dřevěném domě se to nedá vůbec srovnat. Stěny působí teplejším dojmem i vzduch je jiný, návštěvy ještě teď cítí vůni dřeva, na kterou my jsme si už zvykli.

K vytápění používáme kachlová kamna a elektrokotel. Pod dlažbou a dřevěnou plovoucí podlahou v ložnici máme rozvedené podlahové teplovodní topení, napojené buď na elektřinu, nebo přes kotvu na teplo z kamen. Vodu dohříváme solárními panely. Vytápění od země je velmi příjemné.

Můžete mít místnost přetopenou třeba na třicet stupňů, ale bez podlahového vytápění vám jde od země stále chladno, naopak když prostor vytopíte jen na dvacet stupňů a podlaha je vlažná, tak vám to stačí. Pohodlné to je hlavně pro naše vnoučátka, která si na podlaze stále hrají.

Doposud ještě není všechno perfektní - nějaké olištování chybí, budu také tmelit všechny venkovní spáry. Pustili jsme se také do dostavby podkroví, kde jsme měli 100 m²volného prostoru. Rozhodli jsme se tam vybudovat byt 3+1 se samostatným vchodem.

Tyto prostory bychom chtěli do budoucna pronajímat turistům, kteří mají o zdejší kraj velký zájem. Bude to pro nás taková finanční pojistka na důchod.

Příčky jsme si nechali postavit letos na jaře, spolu jsme pokládali podlahu, koupelna je skoro hotová, stačí pověsit radiátory a postavit schodiště, které necháváme na poslední chvíli, aby se při stavbě nezničilo.

obr.: Interiér působí trochu chalupářským, ale velmi útulným dojmem. Foto: Martin Zeman

obr.: Kuchyňskou linku stavěli majitelé sami – vyzdili, obložili dlaždicemi a truhlář dodělal borovicové desky se skříňkami. V dolní nice je uložená početná a potřebná sbírka kuchařek. Foto: Martin Zeman

obr.: Stylová kamna stavěla hradecká firma. Jsou krásná na pohled, ale hlavně v zimě se na nich výborně vaří a peče v troubě. (pokud tedy někdo příliš nepřiloží...) stačí mírně topit a maso nechat hodně dlouho lehce probublávat, třeba i čtyři hodiny. Foto: Martin Zeman

Technické parametry

• Spodní stavba: betonová základová deska
• Stavební systém: roubená konstrukce z modřínu
• Krov: dřevěný – smrk
• Střešní krytina: kanadský šindel
• Vstupní dveře: dřevěné
• Okna: dřevěná eurookna
• Zasklení: izolační dvojsklo
• Podlahy: dlažba, plovoucí podlaha
• Topení: elektrokotel, kachlová kamna s výměníkem + solární kolektory
• Pozemek: 2300 m²
• Zastavěná plocha: 170 m²
• Obytná plocha: 230 m²
• Realizace: Haniš srubové domy

Vizualizace půdorysu: autorka článku

Autor článku PhDr. Helena Petáková

Nejnovější články autora

Hodnocení uživatelů: 5 / 11
Líbil se Vám článek?110